Živé hraniční kameny na Kvildsku 1920 – 1929: Začátky jsou těžké

Autor: Petr Václavík <vaclavikpeta@post.cz>, Téma: Zajímavosti o Šumavě, Vydáno dne: 20.07.2010

Finanční stráž na lyžíchV prvních dnech roku 1920, dne 17. ledna, je přijato vládní nařízení č. 28 / 1920, které mělo přinést zlepšení stávajícího stavu, kdy zřizovalo a upravovalo služební a platové podmínky. Byly vytvořeny organizační jednotky pohraniční finanční stráže, nejvyšší byl vrchní inspektorát, dále inspektorát pohraniční finanční stráže (tvořen z několika oddělení pohraniční finanční stráže) a nejměnší jednotkou bylo oddělení pohraniční finanční stráže.

Kdo chtěl být přijat k pohraniční finanční stráži musel mít ukončenou trojtřídní měšťanskou školu, nebo rovnocenné jiné vzdělání. Musel být duševně a tělesně způsobilý pro službu, svobodný, starší 20 let. Přednost v přijetí zůstala u legionářů, kteří tvořili většinu sboru.

Neutěšený stav ohledně nevyhovujích podmínek pro výkon služby přetrvával. Pohraniční finanční stráž byl nejvíce zanedbaný ozbrojený sbor v Československu. Žalostný stav některých ubytovacích a služebních prostor, lékařská pomoc daleko, poštovní úřad taktéž, vlakové spojení nevyjímaje, například nemocnost byla o 300 % vyšší oproti četnictvu.

Pro ilustraci podmínek uvádím příklad nejvýše položeného oddělení pohraniční finanční stráže v Čechách, jímž byla Bučina se svojí nadmořskou výškou 1186 m.n.m. Na Bučině se nalézalo jak oddělení samotné, tak i celnice (v dnešních místech přechodu do Finsterau). Tato celnice měla jednu zvláštnost, že patřila mezi cca 60 celnic umístěných v Čechách, kde o chod celních úkonů se staral jeden celník. Tím celníkem byl s největší pravděpodobností, již v této době František Šenkýř narozen 9. července 1895, který byl správcem silničního celního úřadu. Jeho žena byla německé národnosti, jejich manželství bylo bezdětné. Jinak jeho žena prý byla dosti přísná, takže rád trávil čas na celnici. Z Bučiny když chtěli jet vlakem museli cca 15 km na nejbližší vlakové nádraží v Lipce, na četnickou stanici a lékaři MUDr.Vincenzi Nittnerovi ve Kvildě to bylo cca 7 km. Dojít si na poštu poslat dopis nebo telegram, mohli do Knížecích Plání za necelou hodinku chůze, ale s podloudníkem, museli pěšky k soudu až do Vimperka, takže cca 6 hodin na cestu tam. Koncem října 1920, přichází na Bučinu, 22-ti letý italský legionář 34. pěšího pluku František Voldřich, narozen 28. srpna 1898 ve Staších – Bláhov č.p.39. Jeho společníkem do nové služby je také legionář Karel Blahout, narozen 23. října 1898 v Rohanově, okr. Strakonice, byl také v československých legiích v Itálii. Jejich uniforma byla z chatrné kopřivové látky a další nedostatečné oblečení, chyběly pláště do deště, nepromokavé boty. Výzbroj tvořila zastaralá jednoranná werndlovka a soukromně držená krátká palná zbraň.

Platy byly nízké 400 Kč a ceny potravin a podnájmu vysoké, oproti předválečnému stavu i desetkrát víc. Jinak ubytování finačníků bylo pro nižší hodnosti společné, tzv. kasernace, vyšší hodnosti, bydleli v soukromí. Pokud nebyla provedena kasernace mužstva, byly ubytováni v podnájmech u místních obyvatel. Což přinášelo negativa v podobě, že jim nemuseli umožnit další měsíc ubytování. Nadruhou stranu to mělo výhody, v podobě uzavírání manželských vztahů a asimilace s místními obyvateli. Na oddělení v Bučině byli dva starší Němci z dob monarchie a jeden pomocný zřízenec. Bohužel oba nový finančníci dobře německy neuměli, navíc místní dialekt jim dělal problémy. Jejich velkou pomocí byla posluhovačka, která uměla česky, navíc je zasvětila do tajů pašeráků, kdo pašuje, kudy chodí, jeké jsou vztahy mezi lidmy, apod. Na oddělení měli malou místnost s plechovým umyvadlem, železnou postelí s peřinami, které si donesli z domova. Postupem doby zvládali místní nářečí a získávali si respekt i přátelství mezi místními obyvately. Čeho se nedostávalo, bylo dostatek potravin, kolikrát musel František Voldřich při své jednodenní dovolené v měsíci, chodit k rodičům do Stach, pro bochník chleba, máslo, apod. Jinak se také odbývali dvěma zavináči v hostinci (U Tyroláka), u Zanelly. Začli se učit pohybu na lyžích v terénu s jednou holí, aby se mohli vyrovnat pašerákům používající lyže jako dobrého pomocníka proti dostižení finančníky.

Oficiálně byly zavedeny lyže do výzbroje na oddělení v horských oblastech v roce 1923, (uvádí se i rok 1922). Tím je patrná snaživost příslušníků o zlepšení a zefektivnění služby i bez vládních nařízení.

Naše pohraničí a odbory

Pro zlepšování životních a sociálních podmínek usiloval Svaz pohraniční finanční stráže, příslušníci německé národnosti měli svoji odborovou organizaci Fachgewerkschaft der Gefällskontrolle und Grenfinanzwache.

K zlepšení informovanosti o novinkách ve služebních předpisech a zákonech, apod., sloužila periodika Zájmy finanční stráže, Věstník jednoty československých finančních zaměstnanců, nahrazen postupně v roce 1921 měsíčníkem Naše pohraničí.

Nezřídka se v těchto periodikách objevovaly diskuze ohledně nedostatečné výzbroje a výstroje, nových metodách pátrání, celní zasebníky, aj. Často se objevovala kritika na nevhodné služebny a ubytovny mužstva, („...,špatný vzduch způsoben následkem povahy místnosti, nebo nahromaděním papírového materiálu, vzduch kazícího.“). Další časté téma bylo zdraví, („ ..., bohužel, je-li zaměstnanec zle na tom se zdravím fysickým, nemaje podpor pro nemoc, hůře je na tom při chorobách nervových a duševních, nalézaje těžko pro ně pochopení a uznání.“).