Živé hraniční kameny na Kvildsku - muži lesních pěšin

Ve dvacátých letech, minulého století, měla téměř každá pohraniční oblast svého krále pašeráků, „paschköniga“, kteří znali velmi dobře místní terén, obyvatele. Pašoval se cukerín, dobytek, líh, zapalovače, tabák, apod. Pašeráci byli rozděleni dle pohraniční finanční stráže na příležitostné pašeráky, kteří pašovali pro svou potřebu. Řemeslný pašerák, byl obyvatel pohraniční vesnice najímán obchodníky z vnitrozemí na přenesení objednaného zboží, například literární postava pašeráka Münicha z Bučiny, z díla Kořeny ve větru od Františka Frýdy. Třetí skupina pašeráků byl průmyslový, většinou továrníci německé národnosti, kteří se snažili pašovat patenty, průmyslové výrobky a provádět celní úniky. Ve třicátých letech 20. století, se na scéně pašerácké objevili ideologicky nebezpeční političtí pašeráci, pašující propagandistické materiály, popř. zbraně.

Pět kilo na zádech

V roce 1922 ministerstvo financí vybavilo pohraniční finanční stráž puškami Mannlincher vz. 1895, z válečné výroby, kterým byla v Československé zbrojovce v Brně zkrácena 180 cm dlouhá hlaveň. Ale stále zůstala starou a nespolehlivou puškou. Navíc při pohybu na lyžích, byla překážející v pohybu, byly návrhy na použítí řemenů, jako má jezdectvo na puškách, tím by se nadruhou stranu podstatně navýšil čas na použití pušky a vystavení smrtelného nebezpečí při setkání s pašeráky. Dalším nedostatkem použití pušek, při pohybu na lyžích bylo při pádech, kdy se kolikrát finančníci uhodili o hlaveň a pád s ягоды годжи купить

5 kg vážící puškou byl sám o sobě nebezpečný. Proto se poukazovalo na používání krátkých palných zbraní i u mužstva. Po letech dohadů a ústupků, byl sbor přezbrojen moderní, spolehlivou puškou vz.24 Mauser, ráže 7,92 mm, kterou využívala i naše čs. armáda. Ke každé pušce bylo dodáno po 100 kusech nábojů. Vyšší hodnosti měli revolver, nebo pistoli, při slavnostních příležitostech měli šavli. Co se týče oprav pušek, tak to prováděli zbrojíři vojenských útvarů. Pro Kvildsko byl nejblíže vojenský útvar ve Vimperku, kam mohli svoje pušky nosit na opravu finančníci, ale i četníci z Kvildy.

Hlídkující myslivci

S rokem 1923, přichází návrh na zřízení mysliveckého pohraničního pluku, měl být zřízen na podporu činnosti pohraniční finanční stráže. Popud k tomuto návrhu, přispěla zvýšená pašerácká činnost na státní hranici Československo – Německé. Zřizovatelem mělo být ministerstvo národní obrany, členy tohoto vojensky řízeného sboru měli být vysloužilí vojáci základní služby. “A jen Ti, kteří měli dobrý prospěch, měli nárok nastoupit k pohraniční finanční stráži, se mohli zapojit do mysliveckého pohraničního pluku.“ Čety myliveckých pohraničních pluků, měli být po celé hranici ČSR, museli střídat místa působišť, aby si osvojili i jiné hraniční úseky. Vybraní vojíni, měli od svého 18. měsíce základní služby, odlišný výcvik. Samotná pohraniční finanční stráž, tento návrh vítala, z důvodu zajištění větší bezpečnosti v neklidných krajích Slovenska a Podkarpatské Rusi. Nadruhou stranu, se objevil názor, že myslivecké pohraniční pluky budou v budoucnu znamenat zánik pohraniční finanční stráže. Nakonec zůstalo jen u plánů.

Zaostalá bodová služba

Dalším žhavým tématem se stala úprava stávajícího výkonu bodové služby dle služebního zákona z r. 1907. Který byl již zaostalý, oproti pokroku doby na hranicích. Bodová služba, někdy nazývaná vázaná služba, znamenala provádět obchůzku hraničního obvodu po pevně stanovených cestách a jimi se dostávat k jednotlivým kontrolním bodům ( př. Tremlova pila, poštovní úřad,...). To vyhovovalo pašerákům, kteří chodili mimo kontrolní body a cesty. I když byl výnocem Zemského finančního ředitelství v Praze, již v roce 1919, dán popud k výkonu úsekové (volné) služby. Tento druh služby, byl nevyhovující pro pašeráky, kteří nevěděli kudy hlídka chodí, mohli chodit dle svojí úvahy a zkušenosti. Tomuto druhu služby nadřízení vytýkali nekontrolovatelnost, protože pohyb hlídky byl volný. Tak se přistupovalo ke kompromisu, sloučit výhody obou druhů služeb. Na operační mapě, daného obvodu služebny se zaklreslili kontrolní body, v podobě stabilních přírodních útvarů, budov, apod. Ve služebním rozkaze byl zadán kontrolní bod, na který se musí v určitý čas dostavit a vyčkat, pak pokračovat dál. Pro případ, že někdo chtěl zneužít volnost při hlídce, bylo napsáno více kontrolních bodů. „Víme dobře, že všichni lidé nejsou stejní a že dle jednotlivce se posuzuje celek, čímž trpí nevinný za viníka.“

[Akt. známka: 2,86 / Počet hlasů: 7] 1 2 3 4 5

| Ze dne 17.12.2010 | Autor: Petr Václavík | 6823 přečtení | 69 komentářů | Přidat komentář | Informační e-mailVytisknout článek